Kde jsi?!
Čekala na něj na jejich oblíbeném místě,ale on nepřicházel. Věděla,že už nepřijde a tak šla domů…
Byly to teprve dva dny od doby,kdy Toma viděla naposled. Seděli spolu v parku a dívali se na západ slunce.Držel ji v náručí,laskal ji a miloval ji.Alespoň tak to cítila.Nikdy jí to neřekl,ale věděla to.Jeho dotyky,pohledy, polibky ji v tom ujišťovaly…
,,Tak proč nepřišel,nezavolal. Asi ho už omrzela moje společnost,nedivím se.Tom byl někdo a já.Já ho jen milovala.,,
-ach,jaká ironie a povrchnost jde z mých vět.Mě to však rve srdce.Jak já ho nenávidím,děvkař je to,nic víc! Nejradši bych mu to všechno vyčetla do obličeje a viděla ten jeho výraz! Na posledy ho viděla…
Přemýšlela o něm nepřetržitě.Od ranního probuzení,přes den,až do usnutí a ještě se jí o něm zdálo.
Myslela na něj i v tuhle chvíli, když kráčela parkem.Nedívala se kolem sebe,prostě jen šla,neznámo kam.Potřebovala Toma,nedokázala bez něj žít,smířit se z jejich rozchodem.
Tom by jí přece neodkopnul jen tak,nazdar a hotovo! Tak co se sakra stalo?!!!
Po cestě potkala Billa,tak ráda ho viděla,snad bude znát odpověď na její otázky.
Ach proboha!-ten Billův výraz,co znamená?! Jeho oči jsou prázdné a utopené pod návaly slz, jako by se z nich vytratil život.A prázdné taky zůstanou,už napořád,stejně jako Billovo srdce…
Dívka už ví,proč Tom nepřišel,nezavolal.Třeba by chtěl,ale nemohl. Odešel - NAVŽDY!
,,Už nikdy ho nespatřím,nemá cenu žít.,,schodli se s Billem…………