close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Depka

25. července 2007 v 15:10 | natis |  Jednodílné FF
Ahoj holky, mám momentálně šílenou depku, a tak jsem si sedla k počítači a rozhodla se, že se z toho zkusím vypsat.Doufám, že se vám můj příběh bude líbit.
Seděla tiše v koutku, schoulená do klubíčka a snažila se na sebe neupoutat pozornost. To jediné, co by mohla chtít, je aby si jí všimli.
Dříve se modlila. Modlila se, aby jí někdo zachránil, probudil jí z tohohle strašného
snu. Ale nikdo takový se neobjevil. Nikdo jí nedokázal pomoci. Pak se modlit přestala, stejně jako přestala počítat dny. Dny strávené v tomhle pekle.
Seděla každý den ve svém koutku a třásla se strachy. Bála se, že si jí jednou někdo všimne a ona bude muset odejít. Nenáviděla to tady, ale odejít se bála. Věděla, že jediná možnost, jak se odtud dostat, je vystavovat se na obdiv všem těm hnusným chlapům a doufat, že si jí všimne někdo hodný, milý a laskavý. Byly to ale jen její přání. Nikdo takový by se tu nikdy neobjevil. Díky bohu ale pořád byla zde. Stále mohla doufat, že se její přání vyplní. A nebo snad už ne?
Otevřeli se dveře a Hans přivedl nějakého dalšího chlapa. Všechny dívky se na sebe vystrašeně podívaly. Která to bude dnes? Kterou odvlečou a ona se bude muset stát hračkou pro potěšení? Nebo v tom lepším případě se dostane do nějakého harému. Turků sem chodilo hodně. Vždy si vybrali dvě, nebo tři děvčata a zase rychle vypadli. Nepřáli si být viděni v takovýchto místech. Kdo by taky chtěl, že? Nikdo z nich si nepřál být spojován s "obchodem s bílým masem".
"Monic,… Sarah,…. Naty,… Simone,… a ……", Hans vyvolává dívky, které mají předstoupit, aby si mohl zákazník vybrat. Po vyslovení každého ze jmen se dlouho rozhlíží po místnosti. Zřejmě se jedná o nějakého velmi důležitého zákazníka. Vypadá to, že výběr je u konce. …………a Elen." Pronese, když se jeho pohled zastaví na dívce schoulené v koutku místnosti. Na dívce, které se právě zhroutili všechny její sny. I ona bude tedy muset odejít.
Vstala a společně s ostatními vyvolanými dívkami se odebrala za Hansem a tim chlapem do vedlejší místnosti. Všichni mlčeli. Dívky se jen chytily za ruce. Nechtěly od sebe odejít, ale nebylo to přátelství, co je spojovalo. Byla to pouhá zoufalost. Věděli, že minimálně jedna je bude muset opustit, a každá z nich si přála, aby to nebyla ona.
Ve vedlejší místnosti už čekal nějaký mladík. Mohlo mu být tak kolem pětadvaceti.
"Tak děvčata, dneska si polepšíte. Toto je arabský princ a některé z vás se stanou součástí jeho harému. Teď se předveďte, jak nejlépe umíte." Pronesl chladně Hans
Dívky se chodili jedna po druhé ukázat, jak na přehlídkovém molu, ale zaujmout nechtěly. Nestály o žádného arabského prince, chtěly jen domů. Arabský princ se na každou z nich usmál a když přišla řada na Elen, zůstal jen sedět, nebyl schopen slova, ani žádného posunku. Její krása ho ohromila. Krása, která pro ni byla prokletím. Ona sama sebe nenáviděla, za to, jak vypadá. Kdyby mohla, zohyzdila by se jak nejvíc mohla. Pak už by jim nebyla k ničemu, a třeba by jí i pustili domů. Třeba…
Bylo rozhodnuto. Princ si vybral všechny dívky. Čtyři se měli stát součástí jeho harému a jedna jeho první manželkou. Tou nejdůležitější. Jaká to pocta.
Mohly okamžitě vyrazit na cestu, nemuseli si ani balit. Stejně by nebylo co. Každá si vzala jen to, co měly po ruce. Monic si vzala kapesníček, který jí nechaly, po tom, co jí unesly. Sarah zase náramek z kůže, Naty šňůrku do vlasů, Simone svoji minci pro štěstí a Elen svého malého, umolousaného plyšového medvídka. Věci, které jim připomínaly domov.
Zatím nevěděli, která z nich se stane tou "vyvolenou". Vše se měli dozvědět až na místě. Na jakém? To nevěděli. Nastoupily do letadla a odletěli neznámo kam.
Cesta byla strašně dlouhá, některé z nich, ty které to dokázaly, i usnuly. Letěli nad oceánem. Elen seděla u okýnka a sledovala tu nádhernou třpytivou pláň pod sebou, sledovala ptáky, jak se volně vznášejí ve vzduchu. Chtěla být taky volná. Tak ráda by se k nim přidala a jen tak si poletovala ve vzduchu, kde by na ni nikdo nemohl. To byl ale jenom její další sen, další sen, o kterém věděla, že se už nikdy nesplní. Budoucnost, která jí čekala, byla pro ni hrozivá. Nechtěla patřit do žádného harému, nechtěla být ničí žena! Ať třeba první , druhá, nebo dvacátá. Nechtěla.
Letadlo přistálo. Nevěděli kde jsou, ale bylo to nějaké velké město. Spousty mrakodrapů tak vysokých, že se báli kouknout nad sebe, aby se jim nezamotala hlava. A právě do jednoho z těchto mrakodrapů směřovali.
Vstoupili dovnitř a výtahem se dostali až do nějakého 130. patra. Zde měli ubytování. Na jak dlouho, to dívky netušily. Netušily ani, co tu dělají. Copak princové bydlí v mrakodrapu bůhví kde? Byly ubytovány v překrásném pokoji se spoustou jídla a každá z nich tam našla šaty, které jim padly přesně na míru. Dostaly rozkaz, aby se převlékly a večer, že se půjde na oslavu, tak ať se tváří šťastně. A běda jim, jak se pokusí odporovat, nebo utéct. Ta která se o to pokusí bude mít na svědomí potrestání všech.
Elen bylo do breku. Připadala si jako pták zavřený ve zlaté klícce. Sedla si velkému oknu a vyhlížela ven. Byl odsud nádherný výhled na moře. Po tvářích se jí začaly kutálet slzy, začala vzpomínat na domov. Už nikdy ho neuvidí. Už nikdy se nesetká se svými známými. Už nikdy nebude moci obejmout své rodiče a říct jim, jak moc je má ráda.
Večer pro ně přišli. Dívky musely nasadit falešné úsměvy a jít se "radovat" z nějaké přihlouplé oslavy. Byl to nějaký večírek na uvítanou pro prince a dokonce se tam měly dozvědět, která z nich se stane jeho ženou. Byl to krásný večírek, ale ani jednu z dívek opravdu netěšil. Trnuly hrůzou, která z nich se bude muset provdat. Prince přivedl i nějakou kapelu. Německou, jak zjistily, když kapela začala hrát. Elen ale o žádnou kapelu nestála. Zase seděla v koutku a přála si, aby si jí nikdo nevšímal. Bohužel se ale její přání opět nevyplnilo.
"Tak a tuhle písničku bych chtěl věnovat támhleté krásné dívce, aby se i ona alespoň trochu zapojila do této oslavy." Pronesl zpěvák kapely a ukázal při tom na Elen. Nejspíš jí chtěl jenom trochu potěšit, ale nevybral si zrovna ideální píseň. Byla pomalá a tesklivá.
Elen zvedla udiveně hlavu a to co spatřila mělo rozhodnout o jejím osudu. Předtím se na kapelu ani nepodívala. Nezajímala ji. Teď ale spatřila nádherného chlapce. Mohl být maximálně o rok starší, než ona. Měl delší, rozcuchané, černé vlasy a byl nalíčený. V Eleniných očích to byl anděl. Zamilovala se do něj na první pohled. O to krutější bylo pro ní rozhodnutí, které si měla za pár minut vyslechnout.
Když kapela dohrála, nastoupil na pódium prince a oznámil všem, že tento večírek není jen na uvítanou, ale zároveň i jeho zásnubami. Pak vyzval Elen, aby k němu vystoupila na pódium a představil ji jako svou nastávající. Zhroutil se jí svět. I ty poslední naděje, které měla, plány na útěk, prostě všechno. Už za tři dny, jak princ oznámil, se bude konat svatba na střeše tohoto mrakodrapu a ona si ho bude muset vzít a zbytek života stráví jako jeho věrná manželka. Kdyby se teď pokusila o útěk, budou ostatní děvčata potrestány s ní. To věděla.
* * *
Tři dny utekly jako nic. Princ se pyšnil svojí nastávající a ona kdykoliv mohla, jen plakala. Na nic jiného se nezmohla. Co však prince nevěděl, bylo to, že ji někdo utěšoval. Ano, její city nebyly neopětovány. Zpěvák té kapely jí hned ten večer tajně navštívil. Dívky na ně nic neřekly a dokonce jim dopřály trochu soukromí. Bylo to poprvé po dlouhé době, co si s někým mohla popovídat. Německy uměla. Ještě, když byla doma, předtím, než jí unesli, milovala cizí jazyky a tak se je pilně učila. Teď se jí to hodilo. Alespoň jednou uplatnila svoje znalosti.
Díky citu, který v ní vzplál, jako pochodeň se mu se vším svěřila. Vyprávěla mu naprosto o všem. O jejím únosu, o strašlivých pěti měsících, které strávila s děvčaty zavřená kdesi, o svém stesku po rodině, rodné zemi a nakonec i o svých pocitech, které měla ten večer. Zamilovali se do sebe. On jí vyprávěl o své kapele. Povídal ,jak jsou úspěšní a sliboval jí, že ji zachrání. Jí i ostatní děvčata. Chtěla mu věřit, ale nedokázala to. Její trápení každou chvílí narůstalo. Až se provdá za prince, všechno tohle skončí, i jejich láska. Proto neustále plakala, kdykoliv si byla jistá, že ji nevidí nikdo krom ostatních děvčat.
Nastal den "D". Nejhorší den jejího života. Přinesli jí bílé svatební šaty. Byly nádherné, ale ona by je nejraději rozcupovala na malé kousíčky a spálila. Nechtěla se vdávat. Chtěla být volná. Bill, tak se zpěvák jmenoval, i s kapelou zůstali. Museli tam zůstat. Princ si je zaplatil na celé čtyři dny a měli mu hrát na svatební hostině.
Elen se oblékla a vykročila. Věděla, že jí Bill nepomůže. Nedokáže to. Smířila se s tím a vůbec se na něj nezlobila. Některé věci se stát musejí. Když vyjeli až na střechu mrakodrapu, zjistila, že už je vše připraveno a čeká se jen na ni. Nadechla se a vyšla směrem ke svému nastávajícímu. Stál tam a usmíval se. Dělalo se jí z toho zle. Copak ti lidé okolo neví, co se děje, Copak nevidí, že ona ho nemiluje? Vidí, ale nic s tím neudělají. Je jim ukradená. Co by se zajímali o život nějaké holky. Hlavně, že je princ spokojený.
Obřad proběhl až neobvykle rychle. Nikdo se jí ani na nic neptal. Copak nechtějí vědět, zda si chce prince vzít?! Asi ne. Za chvíli už bude po všem. Už jen jeden polibek jí dělí od nevyhnutelného utrpení.
Prince se otočil na Elen a sundal jí závoj. Jediné, co skrývalo její slzy. Usmál se na ni. Bylo mu jedno, že ho nechce, že ho nenávidí. Jemně jí uchopil a políbil. Elen pevně sevřela ústa. Byl to odporné. Po tvářích se jí koulely hořké slzy. Už je nedokázala déle zadržet. Musela zatnout pěsti, aby to vůbec ustála.
Už věděla co udělá, Podívala se pokradmu na Billa a očima se s ním rozloučila.
Jakmile jí princ pustil, rozeběhla se. Utíkal jako smyslů zbavená. Zastavila se až na okraji mrakodrapu. Otočila se usmála na všechny přítomné a probodla prince pohledem.
"Nedělej to!" přikázal jí nějaký chlap. "Okamžitě se vrať zpátky. Odteď si princova manželka a budeš poslouchat."
Hlas toho chlapa zněl povýšeně. Když neuposlechla a zůstala na místě, rozeběhli se k ní. Nezabrání jí v tom. Ví, co chce udělat a taky to udělá. Ještě jednou se podívala nenávistně na prince:
"Nikdy nebudu tvoje. Nikdy." Zašeptala nenávistně, pak se usmála na Billa, rozpřáhla ruce a po zádu skočila.
"Neeeeeeeeee!!!" Slyšela ještě zavolat Billa. Pád byl dlouhý, byl to spíš let. Konečně byla volná jako ti ptáci. A už navždy……..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Koupil/a sis CD "Zimmer 483"?

Jj originál 57.9% (11)
Nee ale koupim 5.3% (1)
Já je neam ja je mam přepaleny 21.1% (4)
Nee a ani je nechci 15.8% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama