2.ČÁST
Ta prodavačka na mě ukázala a začala tomu klukovi vyprávět, co se právě stalo!!!!!Teda myslím, pač mě začala parodovat.
Bože!!!Okamžitě jsem hodlala vypadnout, ale venku bylo asi 10 holek, co pořád koukalo do pekařství a začaly na mě pořvávat něco německy.
Nevěděla jsem, proč na mě tak řvou, tak sem na ně křikla:,,,Co čumíte?!" a začala jsem se smát.
Ony se na mě koukly jako na pako a nechaly toho.Já jsem vyrazila do města.Koupila jsem si dlouhej supa šátek, kterej sem si omotala okolo riflí, visací náušnice a nesčetně moc náramků a potom jsem sedla do auta a jela do ulice, kde měla máma bydlet.
Byla plná malých super přízemních baráčků.
Podívala jsem se na jednu schránku.Byla totálně přeplněná dopisama, kytkama, a plyšákama a linuli se z ní nejrůznější vůně.
Hned vedle byl barák, kde bylo na brance napsáno:,,Pfeifer"
Rozhodla jsem se, že tam zajdu až zítra….je přece jen je 7 hodin večer.
Uvelebila jsem se v jednom hotýlku poblíž a šla na večerní procházku…
Sedla jsem do nejbližšího klubu a u baru pila colu.
Ještě že Coca-cola je mezinárodní název.
Najednou do klubu někdo vešel a všechny holky se zběhly k nim, takže jsem nemohla vidět, kdo se za tím vším zmatkem skrývá.
Po deseti minutách se to jakž takže uklidnilo a mě zajímalo, kdo to byl.
Za sebou jsem uslyšela, jak si někdo dává Redbull.
A potom klučičí hlasy.
Všechny holky se dívali na někoho za mnou a tak jsem si říkala, jestli by nebylo lepší odtáhnout se někam do zákoutí.
Nějakej dredař v kšiltovce o velikosti Brazílie zmačkal plechovku a hodil jí obloukem do koše.
Potom řekl něco německy a všichni se zasmáli a dál pařili.
Říkala jsem si, co to je asi za kluky…Možná nějaký celebrity.
A v tom se ten druhej otočil!!!!
Byl to ten kluk pekárny!!!Bože!!!musím hned vypadnout!!!!Co když mě pozná???Bude všem vyprávět, co se stalo!!!!!
(poznámka:Nemám já pech?Jedinej kluk, co tady za něco stojí a já si musím kvůli svojí debilitě utrhnout trapas zrovna před ním!!!)
Potom tři z těch kluků jdou pařit a začnou se s nějakýma holkama kroutit na parketu.
Já jsem si říkala, že je možná čas odejít…je sice jen jedenáct večer, ale přijde mi, že nejsem zrovna nenápadná…
Všichni jsou tady v nejmodernějších tílkách většinou černý barvy, a já si sem přijdu s šátkem kolem riflí, dlouhých náušnících a krátkým tričku…všechno sladěný do světle modro zelena…
Najednou mi někdo zaklepe na rameno.
Otočím se a tam stojí….
To be continue …
Zatím páčko, Lainie J