CESTA DO NEZNÁMA
Část 1.
,,A hlavně tam na nás nezapomměň, jo?"
,,Jasný, neboj….přece bych nemohla zapomenout na svoje ,,Bratrstvo neohrožených!" " řeknu a se smíchem, ale slzy se mi pořád kutálejí po tváři.
,,Jasný, neboj….přece bych nemohla zapomenout na svoje ,,Bratrstvo neohrožených!" " řeknu a se smíchem, ale slzy se mi pořád kutálejí po tváři.
,,Ty jo, to je poprvé, co tě vidím plakat."
,,A divíš se mě?"
,,Ne." Řekne můj nejlepší kámoš Richard a objeme mě na rozloučenou.
,,A divíš se mě?"
,,Ne." Řekne můj nejlepší kámoš Richard a objeme mě na rozloučenou.
Potom nasedám s naším šoférem do auta na cestu, která mi doufám přinese štěstí.
Uhodli jste, stěhuju se.
Teda…ne tak docela, možná se ještě vrátím, ale….nevím…
Nemyslete si o mě že jsem nějaká divná :-D
Jsem Hanča a jsem úúúlně normální teenager se spoustou problému, co se týče kluků, vzhledu a školy :-D
No…a taky….jsem hooodně střelená.
Myslím to vážně.Jdu do všeho J a Jsem děsně ukecaná.
Ale nejsem zase taková ta pošahaná play boyka, co si hraje s každým klukem….k tomu mám daleko.
Uznávám…jsem docela hubená, s jídlem vůbec nemám problémy.Mám delší sestříhaný hnědý vlasy, a blond melírek.
Možná si říkáte, že určitě žiju fantastickej normální život se spoustou párty zábavy a kámošů…
No…a je to vlastně pravda…až na tu normalitu…
Žiju jen s tátou a moje máma mě nikdy nechtěla…no…nikdy…myslím, že o mě ani neví.
Táta je doooost úspěšnej podnikatel, takže si můžu koupit cokoliv chci, ale nejni to zase tak jednoduchý.
Táta je pořád pryč.
Vůbec ho ne vidím, takže jsem odmala vychovávaná naší sluhou.
Takže jsem hooodně velikém rebel.
A proč se teda stěhuju, když mám skoro všechno co chci???
Před pár dny jsem zjistila, kdo je moje máma…
Je to Erika Pfeifer…a žije v Leipzigu, neboli Lipsku…a já tam za ní teď jedu.Mám v zásobě nějakou tu korunu, abych si v případě, že mě vykope a hodí na ulici, mohla zaplatit hotel…
Cestou přemýšlím, co jí asi řeknu, až jí uvidím….
Navíc…neumím německy ani slovo…je to hrůza.
Tady u nás, je docela hafo kosa…
Mám na sobě rifle a mikinu a je mi zima.Naštěstí se ale v tátově Renaultovi zapnout topení.
Projíždím si německá zájmená.
,,Ich spreche nicht Deutch." Říkám si a snažím se tuhle větu si zapamatovat…
Bude totiž asi jediná, kterou budu používat.
Potom se na to vykašli, vezmu si svůj MP3 přehrávač, naladím Green day, dám si nohy nahoru a začnu luštit jeden z těch trapných testů, jako:,,Jsi opravdu sexy?"
Luštím.
Otázka jedna:,,Přestav si, že tě tvůj kluk poprvé políbí, ale ty máš tvář od jeho slin, co uděláš?"
a) naštvu se.
b)začnu se smát a odejdu.
c) řeknu mu, že nechutnej"
,,Ježiši." Pronesu a přemýšlím.Nebyla by tam možnost:,,Ze srandy na něj plivnu a řeknu:Jsme si kvit?"
To asi ne, co?
Tak nic.
Potom si čtu takovou tu zpovědnici pro sexuálně nešťastný lidi.
,,Pepa 12:Dobrý den.Z penisu mi tekla krev, mám strach.Nemám měsíčky?"
Odpověď:,,milý Pepo, menstruace se vyskytuje pouze u dívek."
Začnu se tlemit na celý auto, spadnu se sedačky a šofér se na mě otočí:,,jste v pořádku?"
,,Jo, jasný." Řeknu v záchvatu a nerušeně pokračuju.
,,Jo, jasný." Řeknu v záchvatu a nerušeně pokračuju.
Po šesti dosti nudných hodinách jsme konečně na místě.
Vystoupím ještě z auta, abych si v pekařství koupila nějakou tu bagetu, nebo housku…po těch hodinách mám na něco chuť.
Ale v okamžiku, kdy se postavím před prodavačku si uvědomím, že ani nevím, jak o mám udělat, abych něco dostala.
,,Ehm…Guten tag!"
,,Guten tag!" a začne něco mlet strašně rychle německy.
,,Ehm…ich…..ich sprechen nicht Deutch."
A ona nepřestane.Začne ukazovat na nějaký pečivo, přitom pořád říká Ja, a já nevím, co s ní.
,,ehm….bageta." řeknu a naznačuju.Dělám tak ze sebe totálního krypla.
Naznačuju tvar bagety a potom do ní ještě symbolicky koušu…
Tak si říkám, jestli ta imaginární náhodou nejni lepší, než ta kupovaná.
Ale nějak mi nevadí, že ta prodavačka na mě kouká jako na magora.
Prostě už jsem taková.A tak se nakonec směju sama sobě.
Potom si všimnu, že bageta, kterou chci leží přímo přede mnou.
Podívám se na cenu, vytáhnu příslušnou částku a chci vypadnou.
Za mnou se ozve cinknutí.
Asi zrovna někdo vešel.
Prodavačka, která už ze mě hýká smíchy, mi vrátí peníze.
Otočím se a chci jít směrem ke dveřím.
Ale tam stojí kluk.
Asi o pět centimetrů vyšší než já, hodně hubenej a celej v černým.
Má delší černý vlasy a zvýrazněný oči.
Vždycky jsem kluky tohohle typu považovala za satanisty, úchyláky, nebo gaye, ale tenhle mě v sobě něco…..zajímavýho…něco….co vás na něm upoutalo, ….něco, kvůli čemu jste se na něj nemohli přestat dívat.
Štramák, pomyslela jsem si.
Potom jsem si uvědomila, že se na něj dívám už víc, jak dvě vteřiny.On se na mě podíval a usmál se!
Já jsem se ,,správňácky zazubila" jak tomu říkají moji kamarádi, a šla jsem ven.otočila jsem se na něj a on na mě taky.
Já jsem se ,,správňácky zazubila" jak tomu říkají moji kamarádi, a šla jsem ven.otočila jsem se na něj a on na mě taky.
Mrkla jsem na něj a potom se stalo něco, s čím jsem nepočítala!!!!!
Lai